Džungle mi dala mnohé: když pominu poznání jednoho z nejkrásnějších míst na zemi, naučila jsem se zde peruánský slang - ty nejpeprnější výrazy, prožila svůj první a snad poslední kulturní šok, pochopila peruánskou mentalitu a jejich neuvěřitelnou ukecanost, naučila se připravovat skvělé koktejly a ochutnala ta nejlepší peruánská jídla.
Viděl jsem v jakém je psychickém vypětí. Měla být doma a vdávat se. Místo toho leží v místnosti, kde jí zavraždili otce, uprostřed divokých hor daleko od civilizace. Padaly na ní všechny ty vzpomínky. Navíc nám neustále visela nad hlavou hrozba nepříjemné smrti z rukou povstalců. Schoulila se mi do náruče a slabě se třásla, pak usnula.
Pak jsem se dostal do zvláštního mystického stavu. Nevím vlastně, co se stalo. Hra záblesků ohně a stínů, ten zvuk mi zněl jako nějaký ďábelský chechot, to zvláštní místo. Měl jsem pocit, jako by si pro mě něco sáhlo. Zbytek cesty jsem šel jako ve snu. Něco se tam změnilo. Pocítil jsem nezměrnou sounáležitost s touto zemí. Tenkrát to bylo poprvé, bez šamanského obřadu, bez kaktusu San Pedro, bez koky, bez ayahuascy.
Otevřený rozhovor o výhodách a nevýhodách života v Peru.
Peruánské Vánoce je těžší obecně popsat, protože jinak je slaví bohatší rodina v Limě a zcela odlišně chudá rodina v horách. Co je ale charakterizuje je, že jsou VESELÉ a RODINNÉ. Veselé jsou se vším všudy. Když jsem tam trávila první Vánoce, tak jsem si postahovala naše koledy i nějaké vánoční písničky v angličtině (Ellu Fidgerald a Franka Sinatru). Bylo to v roce...
Zuzka Bartáková