„Neviditelná červená nit spojuje ty, kterým je předurčeno setkat se navzdory času, místu i okolnostem. Nit může být spletená nebo zauzlovaná, ale nikdy ji nelze zlomit.“ To je motto neziskové organizace Hilo rojo (Červená nit), kterou pomáhá dětem z nejchudších rodin a z níž pochází úvodní obrázek. Její popis pak níže. Dobrovolnictví je skvělým způsobem, jak poznat danou...
Jižní Amerika a různé fiesty (oslavy) je skoro synonymum. Slaví rádi a skoro vše. Po 13 let si říkám, že už mě nemůže nic překvapit a stále může!
Peruánské Vánoce je těžší obecně popsat, protože jinak je slaví bohatší rodina v Limě a zcela odlišně chudá rodina v horách. Co je ale charakterizuje je, že jsou VESELÉ a RODINNÉ. Veselé jsou se vším všudy. Když jsem tam trávila první Vánoce, postahovala jsem si naše koledy i vánoční písničky v angličtině (Ellu Fidgerald a Franka Sinatru). Bylo to v roce 2009, kdy...
V první fázi jste ze všeho nadšení – i já byla. Vnímáte usměvavé lidi a život bez stresu. V této fázi jsou často turisté a většina cestovatelů. V druhé fázi přichází šok, krize, odmítnutí. Každému trvá jinak dlouho, podle okolností i jeho schopnosti přijmout věci tak, jak jsou.
Džungle mi dala mnohé: když pominu poznání jednoho z nejkrásnějších míst na zemi, naučila jsem se zde peruánský slang - ty nejpeprnější výrazy, prožila svůj první a snad poslední kulturní šok, pochopila peruánskou mentalitu a jejich neuvěřitelnou ukecanost, naučila se připravovat skvělé koktejly a ochutnala ta nejlepší peruánská jídla.
Viděl jsem v jakém je psychickém vypětí. Měla být doma a vdávat se. Místo toho leží v místnosti, kde jí zavraždili otce, uprostřed divokých hor daleko od civilizace. Padaly na ní všechny ty vzpomínky. Navíc nám neustále visela nad hlavou hrozba nepříjemné smrti z rukou povstalců. Schoulila se mi do náruče a slabě se třásla, pak usnula.
Pak jsem se dostal do zvláštního mystického stavu. Nevím vlastně, co se stalo. Hra záblesků ohně a stínů, ten zvuk mi zněl jako nějaký ďábelský chechot, to zvláštní místo. Měl jsem pocit, jako by si pro mě něco sáhlo. Zbytek cesty jsem šel jako ve snu. Něco se tam změnilo. Pocítil jsem nezměrnou sounáležitost s touto zemí. Tenkrát to bylo poprvé, bez šamanského obřadu, bez kaktusu San Pedro, bez koky, bez ayahuascy.
Otevřený rozhovor o výhodách a nevýhodách života v Peru.
Zuzka Bartáková
