"Miluji Peru, ráda ukazuji lidem jeho krásy a vyprávím příběhy zdejších lidí. Chci, aby se váš cestovatelský sen stal vaším nejlepším zážitkem." 

 

Kdo jsem

Jsem Zuzka, miluji přírodu, džungli, Peru a samozřejmě svoji česko-peruánskou holčičku Rozárku. S peruánským manželem Alanem žijeme převážně v ČR, ale každoročně se vracíme do Peru na několik měsíců sami či s turisty.

Jak se holka z Humpolce dostala do peruánské džungle?

Odmalička jsem milovala přírodu, proto jsem také vystudovala ochranu životního prostředí a biologii. Na konci vejšky moje spolužačka na několik měsíců jako biolog-dobrovolník do peruánské rezervace Tambopata v tropické Amazonii a já hltala její fotky a vyprávění. Ani to, že skončila na Bulovce s leishmaniózou (tropická choroba projevující se vředy a horečkami), mě neodradilo a pár měsíců po skončení školy jsem se ocitla ve zdejší džungli.

Celý můj příběh ze života v džungli jsem sepsala do e-knihy Příběhy z džungle. Popisuji zde nejen naši přírodovědnou práci, ale i příběhy místních lidí. 

V letech 2008-2010 jsem pracovala v ekoturistickém středisku (ecolodge) Explorers Inn. Od 70. let zde probíhají špičkové výzkumy (Oxford University, WWF atd.). Proto bylo třeba mít na místě několik biologů provádějících pravidelný monitoring (papoušků, kajmanů, vyder obrovských) nebo sbírajících vzorky (hmyzu, listí, atd).  Přírodovědeckou práci v džungli jsem popsala v článku pro časopis Nika.

Kulturní šok

Kulturní šok se dostavil skoro hned - jiné prostředí, zvyky, hudba a především chování lidí, kteří často říkají věci úplně jinak, než byl člověk zvyklý. Asi po 2 měsících jsem pochopila, že ne vše, co řeknou je pravda a hlavně, že to nedělají ze zlého úmyslu. Prostě vymýšlet si (třeba že beru drogy) je pode nich ta největší zábava na světě.

Pochopit jejich mentalitu mi pomohl právě Alan, který zde pracoval jako turistický průvodce. Zaujala jeho znalost prostředí, rostlin a živočichů, které znal díky tomu, že vyrůstal od malička na nedaleké farmě. Dala jsem se s ním poměrně rychle dohromady. :-) 

V čem mi pomáhají kulturní odlišnosti

Kulturní odlišnosti beru jako nesmírně obohacující, pomáhají mi se i nadále rozvíjet, poznávat a chápat život očima lidí z jiné „kultury“. 
Od té doby vlastně ráda ukazuji lidem Peru pohledem místních.

Proč chci pomáhat lidem plnit jejich cestovatelský sen?

V milované džungli proběhla v roce 2016 svatba a poté se narodila holčička Rosario (česky Rozárka).  Jak to tak ženy na mateřské mívají, i pro mne bylo dítě silnou motivací změnit svůj život jiným směrem, i když mé zaměstnání ve vzdělávání mě bavilo.  

Jeden tropický večer v Amazonii koncem roku 2017, kde jsme s necelou roční Rozárkou zrovna byli, jsem se rozhodla. Zprostředkovávat lidem zážitky z Peru a pomoci lidem splnit si jejich cestovatelský sen.  A zkombinovat všechny mé vášně a radosti - přírodu a biologii, Peru a cestování.

Založit cestovní agenturu byl tak logický krok, protože sama jsem měla s organizací cest po Peru i provázením zkušenosti a Alan jako průvodce v Peru pracoval a cestovní ruch vystudoval.

Mañana aneb jak pracovat s "latinos"

I když Peru dobře znám, nevyhýbají  se mi občas problémy, ale naučilia jsme se jim předcházet a zavčas je řešit.

Zažila jsme zrušené lety (a navazující problémy s mezinárodními lety), stávky a kompletně zavřené komunikace a mnoho dalších příhod. Pravidelně při testování nových služeb (např. doprava, ubytování) setkávám se s nespolehlivostí či laxností některých místních lidí a podniků.

V rámci práce a cestování jsem řešila mnoho krizových situací, včetně těch zdraví ohrožujících – např. horečku dengue, vyvrknutý kotník uprostřed džungle nebo vážné dýchací problémy mého táty ve větších nadmořské výšce. Musela jsem ho narychlo přemístit z Cusca (3 400 m) do nížiny. Řešení se ukázalo jako správné, nebylo to totiž aklimatizací, ale skrytou chorobou, kterou mu prokázali až po návratu do ČR. 

Díky těmto zkušenostem však vím, jak předcházet složitým či nebezpečným situacím při cestách po Peru, jak nejlépe řešit komplikace a jednat s místními
Také mám vyzkoušeno mnoho místních služeb a spolupracujijen s těmi ověřenými. Znám spoustu míst, kam se běžní turisté nedostanou. 

Proto všichni účastníci letošní cesty do Peru (leden a únor 2020) byli překvapení, že vše proběhlo bez problémů a komplikací. Je to vůbec v Jižní Americe možné? :-) 

Dej někomu rybu a nasytíš ho na den.
Nauč ho rybařit a nasytíš ho na celý život.

Ne, Peruánce opravdu nechci učit rybařit, ale toto čínské přísloví vystihuje moje smýšlení. Vadí mi, že někteří Peruánci vidí v turistech chodící peněženku, především v turistických oblastech. Což chápu, oni prostě vidí, že někteří si vyjedou na dovolenou do Peru a oni na něco takového neušetří za celý život. 

Zároveň chci podpořit místní (ne zprostředkovatele a velké společnosti) v jejich obživě - řidiče aut, místní zemědělce a prodejce, majitele rodinných hostelů, apod. 

Možná se tomu říká udržitelný turismus, ne? Já neškatulkuji, prostě dělám věci, jak je ze srdce cítím.

Cítíte to podobně?
Mrkněte, jak vám mohu pomoci s plánováním cesty.

Chci profesionální rady

Chci rady zdarma

Pozorování ptactva na jezeře Cocococha v rezervaci Tambopata v peruánské Amazonii.
Nejnáročnější výzkum v džungli. Sbírání kořínků pro botanický výzkum, při kterém se několik hodin nehnete z místa a jste zaživa sežráni moskyty.
Pokud se v džungli ztratíte a dojde vám voda, je nejlepší pít vodu z bambusu.
S českými kamarády při pochodu džunglí.
S Alanem a kamarádkou Patricií na 40 m vyhlídkové věži v Explorers Inn. Paty má v Cuscu rodinný hostel a spolupracujeme při organizaci místních výletů.
Kaňon Ztracených je jedním z málo navštěvovaných a přitom nádherných míst v Peru.