Fiestas! Aneb jak se slaví v Peru

Nedávno jste v anketě v instastories v poměru 50:1 odhlasovali, že chcete vědět více o oslavách v Peru! Zde to máte! Popisuji můj subjektivní pohled na zvyky, které dobře znám – v amazonském městečku Puerto Maldonado u běžné rodiny (lidé pracující na úřadě, u místní Telefonicy, mající pekařství či malou restauraci). Některé věci sice nejsou se mnou úplně v souladu, ale plně se je snažím respektovat. 🙂

Jižní Amerika a různé fiesty (oslavy) je skoro synonymum. Slaví rádi a skoro vše. Po 13 let si říkám, že už mě nemůže nic překvapit a stále může!

Naposledy se tak stalo, když slavili každý tzv. cumplemes (oslava každého měsíce) neteře až do jejího prvního roku. Každý měsíc dort, dekorace, šatečky, focení a malá rodinná oslava. Proč ne? Upřímná oslava života. A radosti ze života.

Fiesty mají v Peru často své „padrinos“ čili kmotry. Protože bývají finančně náročné, kmotři vypomohou penězi nebo darují něco na fiestu – např. prase, které chovají na farmě, apod.

Přípravy na oslavu začínají pozváním. Dávají si záležet na osobním pozvání každého. Ne, nestačí každého obeslat po sociální sítích a pozvat na akci. Nakoupí se pozvánky stejného stylu a osobně doručí. Ve výjimečných případech pošlou i poštou. Takto Rozi třeba přišla pozvánka na oslavu 5. narozenin její sestřenky v Tacně na druhé straně Peru. Sice jsme v té době nebyli v Peru, ale bylo to hezké. 🙂

Stejné je to i s vítáním a loučením. Přijdete na oslavu, s každým se musíte obejmout a olíbat na tvář (jsem zvědavá, jaké to bude teď v covidové době). A co je (pro mě) horší, to samé musíte udělat i při odchodu! Nejraději mizím z oslav po anglicku, takže toto je pro mě pokaždé zkouška výstupu z komfortní zóny. 😀

Oslavy se většinou konají v domácnostech, movitější si pronajmou restaurace či jiná místa. Na oslavu přijde vždy spoustu lidí. Proto dobře frčí byznys s plastovými židlemi, které si na oslavu pronajmete za 1 sol (7 Kč) za kus. Židle se rozestaví podél stěn a uprostřed se ponechá místo na tancování. Jednou se mě česká kamarádka ptala, proč vypadá jejich obývák jak letištní hangár. Jednak na nábytek nemá mnoho lidí peníze, neshromažďují zbytečnosti, a jednak se místnost při fiestě rychle zaplní tančícími lidmi.

Stůl s jídlem se umístí před ozdobnou stěnu se jménem a blikátky. Hostitelé pak obcházejí hosty s jídlem a nabízejí jim pohoštění přímo (nevím proč, prý je to tak zvykem, asi aby to rychle nezmizelo :-D). Navaří se jídlo a dělají se i drobné pochoutky jako tequeños (sýrové tyčinky) s různými dipy. Velký úspěch sklidily chlebíčky, které jsem jednou připravila. Od té doby je musím dělat skoro pokaždé. 🙂

Kdo nemá větší prostory, tomu vypomůže někdo z rodiny. Takto třeba proběhla oslava 50. narozenin švagra mé tchyně u ní doma, protože její sestra má menší domek. Den před narozeninami se jí zeptala, zda to může udělat u ní. Žádný problém (jihoamerická pohostinnost a rodinná soudržnost), takže druhý den proběhla oslava s více než 50 lidmi u tchyně doma. A hádejte, kdo to ráno skoro celé uklidil? Ano, tchyně. Když se mi podařilo vstát, šla jsem jí pomoci a zvědavě jsem se vyptávala, zda jí to nevadí, že si u ní udělá ségra fiestu a ona to po nich uklízí. Prý ne, je to sestra…
Myslíte, že by toto prošlo u vás v české rodině? 🙂

1. rokem to začíná…

U dětských narozenin se nejvíce slaví 1. rok a pak 15. narozeniny u dívek. Podle finančního zázemí rodiny je úměrná i dekorace a různé ozdobičky na míru (já bych to nazvala slovem na p…). Minimálně nesmí chybět ozdobná stěna s blikátky, jménem a nadpisem důvodu oslavy. U toho mé srdce nejvíce krvácí.  Nemám problém pozvat na oslavu 100 lidí, ale všechny ty plastové a jiné zbytečnosti jsou na mě fakt moc.

Dětské narozeniny se připravují často v nějakém stylu – např. „Frozen či Máša“ – od kelímků na pití po dárečky, které děti dostávají při odchodu. Dárečky bývají další plastové zbytečnosti (p…).

U dětské (a často i dospělácké) oslavy nesmí chybět klaun. Mně i Rozi přijde dost děsný, ale místní děti jsou odmalička asi zvyklé. Věřím, že pro děti školního věku je klaun velká zábava. Ale když jsem ho párkrát viděla třeba na „baby shower“ (oslava před narozením dítěte, kde rodiče dostávají většinou praktické dárky), trochu jsem to nechápala. Ale Peruánci mají klauny prostě v oblibě.

Klaun připravuje zábavu, zpívá s dětmi písničky, zadává různé úkoly. Když mi zadal na oslavě baby shower zatančit nějaký brazilský tanec, raději jsem se tvářila, že mu nerozumím. 😀

Pro zajímavost – takový pronájem klauna vyjde v Puertu Maldonadu kolem 200 solů (cca 1400 Kč) za cca 2-3 hodinovou show (vtipnější klauni jsou dražší).

Piñata je další z věcí, která nesmí chybět na oslavě dětských narozenin. Je to koule nebo podobný tvar z tvrdého papíru a je zavěšená u stropu nebo na stromě. Oslavenec a následně ostatní děti za zpěvu písničky „Rompe la piñata“ (rozbij piñatu) se jí snaží rozbít plastovým kladívkem nebo holí. Když se jim to podaří, vypadnou sladkosti a malé plastové hračky (p…).

Líbí se mi, že děti nechávají vyblbnout, dokud neodpadnou. Žádné „už je hodně hodin, musíme jít domů“. Když děti odpadnou, uloží je ve vedlejší místnosti, a dospělí pokračují za hlasité hudby až do rána.

Quinceaños neboli velká oslava 15. narozenin

Velkou oslavou, jejíž výdaje často sahají pomalu k výdajům rovným svatbě, jsou 15. narozeniny dívek – quinceaños. Dívka je tzv. uvedena do společnosti. Když jsem se v Puertu ptala na běžné ceny takových oslav, pohybují se klidně mezi 10-20 000 soly (70-140 000 Kč). Velkou část výdajů totiž spolknou dekorace, focení a filmování. Narozeniny jsou stylizovány do různých žánrů, dívka může mít videa a sérii fotek (a celý design narozenin) třeba jako Cat woman nebo jiná hrdinka.

A kde Peruánci, kde se průměrný plat pohybuje pod 2000 soly, na to vezmou? Pomáhají padrinos (kmotři), rodina nebo si vypůjčí… Na můj vkus celkem dost tam jede ono „co by tomu řekli ostatní“. Občas mám dojem, že dělají mohutnou výzdobu i kvůli tomu, aby vidělo okolí…
Mnoho rodin má ale tak minimální příjmy, že si dívky musí vystačit s minimální oslavou, na kterou její rodiče šetří delší čas.

Slaví se, co se dá

Kromě narozenin slaví rádi cokoliv. Křtiny, svátky různých svatých a oblíbené a velmi známé jsou karnevaly, které by vydaly na samostatný článek.

Velké oslavy jsou u příležitosti dne nezávislosti Peru 28. července, kdy jsou týden prázdniny. V roce 2021 Peru oslaví 200 let nezávislosti, tak pokud nebude covid, bude mohutné. Velké oslavy se konají i při dnech založení měst. Krásnými oslavami je známá třeba Arequipa.

Co mě ještě zaujalo, jsou oslavy na konci školního roku. A to nejen při ukončení dané školy, ale každého ročníku. Dokonce jsem absolvovala i ples na závěr školního roku školky (a nešlo o soukromou výběrovou školku, ale celkem průměrnou).

Kdy přijít na oslavu?

Pokud se budete někdy účastnit jihoamerických oslav, jedna důležitá věc. Přijďte přibližně 2 hodiny po oficiálním začátku. Bude to akorát a budete mezi prvními. A to i na oficiální akce. Když jsem naposledy šla neteři na její závěr školního roku, dostala jsem pozvánku s časem zahájení v 17,00. Několikrát mi zopakovala, že fakt musíme přijít včas, že jim to učitelka říkala, že tam všichni musí být v 17,00. Tak dobrá, říkala jsem si, třeba když je to škola, kde začíná výuka víceméně podle zvonění a včas, bude to stejně i s oslavou. Jak místo oslavy vypadalo v 17,00, můžete vidět na fotce. 

Bailando!

Nejdůležitější součástí každé oslavy je kromě jídla a pití také tanec. Tančí se zde skoro vše – nejoblíbenější je cumbia, pak lambada, bachata, merengue, salsa. Do toho místní tradiční tance z džungle – třeba tanec anakondy. A nechybí tance ani z jiných částí Peru – huayno (které je typické pro hory) nebo marinera (z peruánského pobřeží). Takže naučit se je rozpoznat a tančit dost trvá, já si přijdu po 13 letech jako mírně pokročilá. 😀

Přehráním videa souhlasíte se zásadami ochrany osobních údajů YouTube.

Zjistit vícePovolit videoVždy povolit Youtube videa

Ohnivá voda

Ještě bych zmínila jednu zvláštnost. To je jejich tzv. sociální způsob pití. Pijí tak i pivo, které vám nalijí do malé skleničky (jako většího panáka), vy to do sebe kopnete a pošlete dál. Takto sklenička putuje třeba mezi padesáti lidmi. Když je větší počet lidí, koluje skleniček více, aby účastníci nebyli příliš žízniví a nečekali na pivo dlouho. Je to trochu nebezpečné v tom smyslu, že se můžete rychleji opít. Především pokud vám nalévač servíruje plné sklenky v rychlém sledu.

 A jak to mají s alkoholem? V džungli pijí nejvíce pivo a to vychlazené někdy až skoro pod bod mrazu, což už se skoro nedá pít. 😀 Na přípitky pijí občas sekt či víno, pak ale pokračují pivem. Když jsem na ochutnávku přivezla některý náš alkohol, pivo si zamilovali, Becherovka jim taky chutnala, ale slivovice byla podle nich ohnivá voda. Jen pár jedinců ji zvládlo vypít. Nezapomenu na souseda, který po ochutnávce běhal po dvoře s pusou otevřenou a plival dle jeho slov oheň. Nadával mi, co to pijeme, že prý máme plechové huby. 😀

Chcete si přečíst více příběhů ze života v Peru? Podívejte se na e-knihu Příběhy z džungle, kde popisuji historky s místními i ze života z džungle. 🙂

A jestli máte rádi kulturu Latinské Ameriky můžete se přidat do FB skupiny Milujeme Latinskou Ameriku.

Chystáte se do Peru?

Mám tu pro vás pár užitečných informací:

Příručku zdarma Jak naplánovat cestu do Peru s praktickými informacemi k cestám do Peru – počasí, finance, bezpečnost, zdravotnictví. atd.

Itineráře na 2 a 3 týdny pro cestování po vlastní ose – s detailními plány cest do Peru den po dni.