Jak se (ne)zbláznit v peruánské nemocnici a jak zde funguje cestovní pojištění

Toto asi nechcete zažít. Být uprostřed amazonské džungle se skupinou lidí jako průvodce, s malou dcerou a najednou vám pomalu přestávají sloužit nohy. Nedokážete ani vystoupit z lodi. Přestáváte artikulovat a pomalu i jíst a ke konci i polykat. Prostě částečně ochrnete v džungli. Nejbližší dobrá nemocnice je pár set kilometrů vzdálená. Tak přesně toto se mi stalo letos v únoru v peruánské Amazonii.

Pobyt v džungli byl naštěstí plánovaný jen na 3 noci, poslední den jsme měli letenky do Cusca, kde jsou dobré soukromé kliniky. Z džungle už jsem nebyla schopná dojít k lodi po vlastních, a tak mě společně s batohy převezli na místním podomácky vyrobeném vozítku. Skupinku si převzala moje peruánská kamarádka a průvodkyně Patricia s Češkou Elou a také mi zavolala hned na letiště v Cuscu sanitku, která mě dovezla do jedné z kvalitnějších klinik Clínica Peruano Suiza.

Máte pojištění?

Na klinice se mě obratem ujali, udělali všechna vyšetření a seběhlo se kolem mě poměrně dost doktorů. Zanedlouho se objevila extrémně milá paní, která se představila jako Milagros a hned se ptala na pojištění. To si ofotila a obratem kontaktovala pojišťovnu. To jsem ještě netušila, co vše se chystá…

Onemocnění z Dr. House: Guillain-Barrého syndrom

Před léčbou jsem si z toho dělala ve stories ještě legraci. To jsem netušila, že dalších 10 dní nebudu schopná vzít telefon do ruky (z pohledu na malý displej se mi točila hlava a ani na UCI nebyly mobily povolené).

Asi za 2-3 hodinky za mnou přišli lékaři s pro mě silně překvapivým závěrem. Jedná se o Guillainův-Barrého syndrom. Je to vzácné onemocnění, které postihuje nervovou soustavu.

Má několik variant, u mě diagnostikovali tu akutní, která postihuje i dýchací svaly (vzhledem k mému „ochrnutí“ hlasu a nemožnosti polykat). Více o syndromu si můžete přečíst v tomto článku.

Dále mi řekli, že lék na to není, ale používá se podpůrná léčba imunoglobuliny, kterou se pokusí sehnat v Limě a nechají ji zaslat do Cusca. Večer mě pak uvedou na pár dní do umělého spánku kvůli lumbální punkci (odebrání mozkomíšního moku z páteře – to jsem ale cítila i přes umělý spánek!), kvůli následné léčbě i připojení na plicní ventilátor.

Do večera se mám ještě nakontaktovat s rodinou a všemi s kým potřebuji, protože pak to nějaký čas nebude možné.

Po diagnóze přiběhla Milagros s tím, že pojišťovna nemůže provést úhradu a budu to muset zaplatit na místě, pojišťovna mi částku uhradí zpětně. Domluvily jsme se na záloze 10 000 solů ihned (asi 60 000 Kč) a další platby dle léčby. Svěřila jsem jí svoji kartu po dobu, kdy budu v umělém spánku.

JIP jako jedna velká párty

Ani přesně nevím, kdy jsem se na JIP neboli UCI (Unidad de Cuidados Intensivos) probudila, myslela jsem, že další den, ale zmizely mi 3 dny. Co mě hned překvapilo, byla hlasitá muzika od rána do noci, vtípky doktorů a sester, které byly běžné i třeba o půlnoci, kdy si třeba vymysleli uspořádat malou show.

S halucinacemi po umělém spánku, kdy jsem na pokoji viděla poskakovat různé ptactvo, na stropě se mi promítaly filmy nebo jsem slyšela prapodivné rozhovory v češtině, to byla zajímavá směska, kterou už bych ale nechtěla zažít.

Moje pokusy o komunikaci. Skončila jsem radši u posuňků. 🙂

Zdravotně mi totiž stále nebylo dobře, měla jsem horečky. Napojení na plicní ventilátor se třemi hadičkami, ze kterých jsem stále vykašlávala hleny, bylo pěkně hnusné. Nemohla jsem kvůli tomu mluvit a skoro se pohnout. Komunikovala jsem spíše posuňky, protože moje pokusy něco napsat nebyly moc čitelné.

Dostala mě sestra, které jsem se snažila naznačit, že v 10 večer by mohla vypnout to hlasité rádio. Nejdřív si myslela z mých posuňků, že chci tancovat. Na plicním ventilátoru a s horečkou?!!! Pak vydedukovala, že chci přidat hlasitost. Myslela jsem, že mě klepne. Po pár minutách jí došlo, že asi chci vypnout rádio, i když to moc nechápala.

Později, když jsem měla vlastní pokoj, chodili se mě neustále ptát, zda si umím pustit televizi, že mám pokoj divně tichý a musí mi být určitě smutno.

Kulturní rozdíly se projevily také, když mi stoupla horečka na 39 °C. Měla jsem zimnici a v tom momentě ze mě strhli deky a otevřeli okno s chladným horským vzduchem, prý tu takto horečku sráží. V posuňkách se těžko vysvětluje, že bych v ČR srazila horečku paralenem a vypocením. Tak mi celé tělo začali polévat lékárenským alkoholem.

S veselým týmem UCI (JIP) jsem se musela při odchodu ještě rozloučit.

Susana, estoy loco por tu amor

Na druhou stranu péče doktorů i sester byla úžasná. Jejich milý, pečující a přátelský přístup byl skvělý a myslím, že na hony vzdálený přístupu v některých českých nemocnicích. Můj ošetřující doktor Morales mi neřekl jinak než Zuzanita (Zuzanka). Doktoři byli samý vtípek, třeba že jsem spadla na kliniku šmoulů, protože tam byli všichni mrňaví.

Každý druhý doktor mi pouštěl písničku „Susana, estoy loco por tu amor“ (Zuzano, jsem do tebe blázen). Fyzioterapeut (který mimochodem přišel tak na každou třetí domluvenou terapii) se zalykal smíchy při svém vtipu při vyplňování tabulek, kdy v rámci kolonky sexo (pohlaví) se zeptal na fecha (kdy naposled).

Už na normálním pokoji s milým doktorem Moralesem po mé pravé straně.

Sestřičky mi zase každé ráno při mytí upletly cop, asi abych byla více Peruánka.

Když to shrnu, ze začátku jsem si nepřála nic jiného než se vrátit do ČR. Bylo mi zle, nebyla jsem vyspalá a neměla jsem úplně důvěru v jejich diagnózu, protože mi přišlo, že se můj stav nelepší. Když ale po pár dnech došlo ke zvratu a hlavně když mě odpojili od ventilátoru, názor jsem přehodnotila.

Byla jsem jim vděčná, že rychle určili diagnózu vzácného syndromu, sehnali léčbu a asi mi tak zachránili život. Když mi klesly horečky, začala jsem si užívat i jejich vtípky, protože to jejich šaškování fakt člověku zvedne náladu.

Celkově z kliniky bych byla nadšená až na jednu negativní zkušenost.

Vidina evropské pojistky

Když si finanční oddělení kliniky zjistilo, jak vysokou mám pojistku, obratem nasadilo ceny 3-4x vyšší než bývá běžné. Nejen, že by mi tak mohli vyčerpat nebo přešvihnout limit, ale takovouto částku už bych dohromady nedala. Nemluvě o tom, že by se tam nevešel repatriační let, se kterým se ozvala asistenční služba.

Já bych toho na plicním ventilátoru s posuňky moc neuhádala, ale z Evropy přiletěl Alan (otec mé dcery, Peruánec), za což mu děkuji. Protože na JIP ležel před nějakým časem také jeho strejda s prostřelenou hlavou, měl všechny podklady k běžným cenám a podařilo se mu cenu opět snížit. Jak jsem se později dozvěděla, je to velmi častá praxe nemocnic v některých státech po celém světě (v Egyptě to prý někdy nasadí až 10x, v Turecku dokonce 25x).

Pro zajímavost – celková částka byla nakonec 118 000 solů (720 000 Kč). Z toho 1/3 byla léčba imunoglobuliny.

Cestovní pojištění

Jakou jsi měla pojistku? Byl nejčastější dotaz, který jsem dostávala. Mám Kooperativu, limit do 3 milionů, který si po této zkušenosti zvýším. Stačil by totiž jen delší pobyt v nemocnici nebo ambulatní let a už by mi limit nestačil.

Vybrala jsem si toto pojištění, protože jako jedno z mála nabízí i pojištění na běžnou turistiku do 5 000 m n. m. (v Peru totiž jdete jen procházkou kolem jezera Titicaca ve 4 000 m n. m.), u jiných pojistek si většinou výšky nad 3 500 m n. m. musíte připlatit jako rizikový sport .

Dále toto pojištění nabízí výhodně Česká spořitelna k platební kartě. Mám ho celoroční už několik let pro celý svět, s tím ale, že do 3 měsíců se musím vždy vrátit zpět do ČR.

S jejich přístupem jsem byla maximálně spokojená. Peníze jsem měla na účtu cca 3-4 dny po odeslání formulářů, resp. poté, co je obdržela pojišťovna. Nastal sice zádrhel při proplacení nákladů, kdy mi částku přepočítali ke dni hospitalizace (16.2.) a kurz se vzhledem ke světovým událostem hodně změnil. Na to jsem se ale ozvala a opět do pár dní se mi s omluvou ozvali a uhradili kompletní částku, kterou jsem klinice zaplatila.

Na co se zaměřit při výběru cestovního pojištění?

  • na co vše se pojistka vztahuje podle zaměření vaší cesty, včetně výše zmíněné nadmořské výšky (na sporty apod. musíte mít většinou rozšíření pojistky)
  • na limit pojištění – mimo Evropu minimálně na 10 milionů
  • pokud vás zajímá jen jedna země, tak zda tam má pojišťovna partnery pro přímou platbu. V mém případě třeba neměla a to že jsem to mohla zaplatit přímo usnadnilo situaci všem stranám. Kdybych to zaplatit nemohla, zkoušeli by to přes další vzdálenější partnery nebo by musel někdo z asistenční služby přijet zaplatit léčbu na místě. Pro usnadnění situace je vhodné mít nějakou rezervu například na kreditce.
  • zkontrolujte si, zda nemáte pojištění k platební kartě. Někdy bývá výhodné a dobře nastavené, někdy kryje jen základní výlohy.
  • případně zvažte i pojištění odpovědnosti (doporučuje se třeba při cestování s dětmi)

Zlepšení

Můj stav se začal rychle zlepšovat, překvapilo to i doktory. Myslím, že za to vděčím propojení klasické medicíny i dalšího způsobu léčení. Čili profesionálního přístupu lékařů a jejich léčbě a kvantovému léčení od mých drahých kamarádek Adély Sen, Petry Guhlové Adams a skupině Quantum Healers (pod vedením Joe Dispenzy) i mayskému rituálu z Guatemaly od Ireny DeLave, dále Blance Haluzové i mé milované džungli, se kterou jsem prý navždy propojená. Tímto jim ještě jednou děkuji. Cítila jsem nejenom velký příliv energie, ale podařilo se mi z velké části pustit i některé věci. Děkuji také mojí rodině, blízkým kamarádkám i mnoha lidem na sociálních sítích, kteří mi posílali milé zprávy.

Nemalou míru v tom sehrálo i moje nastavení mysli, kdy jsem po pár dnech na JIP, kdy mi fakt nebylo dobře, bylo jasné, že takto se z toho rychle nedostanu. Musela jsem změnit myšlení a myšlenky a tolik růžových plánů do budoucnosti jsem snad nevytvořila za celý život. Včetně nového loga pro e-shop. Ale fungovalo to.

Repatriační let

Vzhledem k rychlému zlepšení zrušili plánovaný ambulantní let a byl domluven repatriační let běžným komerčním letem se zdravotníkem z asistenční služby. Bylo už mi lépe, ale nakonec jsem byla ráda za pohodlnou sedačku (lůžko v business třídě a asistenci během letu, protože jsem byla dost oslabená a unavená.

Repatriační let s KLM. Letušky byly nadšené, prý je to pro ně vždy úleva, když vidí na palubě doktora. 🙂

Bylo to nakonec fajn, mile mě překvapil naprosto profesionální přístup asistenční služby Global Assistance a milý přístup jejich vedoucího Pavla Vyskočila, který si pro mě osobně přijel. O repatriačních letech jsem se navíc během cesty dozvěděla spoustu zajímavostí a také jste se na dost věcí ptali. Pokusím se to shrnout níže.

Zdravotní repatriace

Pokud cestovatel není schopen pokračovat v cestě ze zdravotních důvodů, pojišťovna požádá asistenční službu o repatriaci. Ta je možná, pokud je pacient schopný cesty. Přeprava může být sanitkou nebo air ambulance (letadlem). To je však velmi drahé a náročné, proto pokud to jde, u zaoceánských cest nebo v případě zlepšení stavu jako u mě, se létá komerčními lety v byznys třídě. V případě potřeby si mohou lékaři kolem lůžka napojit všechny přístroje, kapačky apod.

Potvrzení vydává nemocnice, kde se nachází pacient, následně to ověřuje lékař pojišťovny a asistenční služby. V případě komerčního letu ještě lékaři aerolinek. Ty totiž na sebe berou riziko přepravy nemocného člověka a v případě komplikací mají povinnost přistát na nejbližším letišti.

Asistenční služba funguje velmi rychle, jsou dostupní 24/7. Snaží se opravdu nemocného dostat co nejdříve do ČR, protože české zdravotnictví a pojištění. Navíc praktiky některých nemocnic v zahraničí (navyšování částek) mohou náklady pojišťovnám velmi prodražit.

Příčiny jsem zjistila až po několika měsících

Ptali jste se mě na příčiny syndromu. Nejsou vždy jasné, spouštěčem bývá infekce, doktoři se mě ptali se i na očkování (to jsem v posledních pár měsících neměla). Já vnímám jako příčínu řetězec událostí, ke kterým jsem se dopátrala až o několik měsíců později. Spouštěčem syndromu byla tzv. dětská sedmá nemoc, kdy jsem pár dní před spuštěním syndromu dostala teplotu a silnou vyrážku (puchýře) na rukou a nohou. Že se jednalo o tuto nemoc jsem zjistila až o 3 měsíce později, kdy mi slezly kompletně nehty, což je jedním ze symptomů této nemoci (v době onemocnění to mě ani doktory nenapadlo, protože moje dcera byla zcela zdravá a všichni to považovali za vyrážku).

Dále se nakumulovalo pracovní vyčerpání i emocionální zatížení z předchozích let, které oslabilo tělo. A jak jsem se později dozvěděla, vliv mělo i poškození nervového systému v hlubší minulosti. Po několika měsících jsem se shodou náhod (pokud náhody existují ;-)) dopátrala, že v socialistické porodnici mě po narození sestřičky tlumily léky (abych moc nebrečela) a mohla pít sunar každé 3 hodiny, podle plánu. Mojí mamce sdělily, že kojení je zbytečné, že tvrdě spím. Tyto léky zapříčinily poškození nervového systému v rané fázi jeho vývoje.

A jak to celé dopadlo?

První měsíc po příjezdu mě stále pronásledovala únava. Po jakékoliv činnosti jsem si musela jít lehnout. V hlavě jsem ale odpočátku měla, že to bude dobré. Cíleně jsem prodlužovala procházky, přidávala jízdu na kole a další aktivity. Po necelých 2 měsících od počátku hospitalizace jsem šla v ČR na EMG závěrečné vyšetření k neurologovi, který dost nechápal. Pomocí elektromyografie zkoumal elektrickou aktivitu svalů a nervů (prostě do mě pouštěl elektřinu :-D) a divil se, že mám vše naprosto v pořádku. A přitom se prý podle tabulek z toho mám dostávat 6-12 měsíců. A tak mi dal tak 3x víc šoků, aby se ujistil, že je vše v pořádku a propustil mě se slovy, že je to zázrak. 😀

Zdravotnictví v Peru

Soukromé kliniky mají naprosto jinou úroveň než státní nemocnice. Můj pokoj po přemístění z UCI (JIP).

Jak funguje peruánské zdravotnictví?

Stejně jako život v Peru i zdravotnictví je na různých úrovních. Soukromé kliniky, mezi které patří i tato, mají velice dobrou úroveň, kvalitní vybavení a dobrý personál, který mohou zaplatit (pro zajímavost měsíční plat doktora je zde 4-5000 solů, sestřičky 2000 solů a sanitáře 1500 solů; 1 sol je cca 6 Kč). Soukromé kliniky bývají ve větších městech (hlavně ty s více specializacemi), proto jsem se také raději z Puerta Maldonada přemístila do Cusca.

Na tyto kliniky se dostanou jen lidé s velmi dobrým zaměstnáním, kde jim hradí i kvalitní pojištění. Pojištění v Peru je pro místní dost drahé a mnoho obyvatel ho nemá. Pro příklad moje kamarádka měla do pandemie pojištění, které krylo jen nehody a akutní případy a platila z něj 100 USD/měsíčně, v krizi ho pak musela zrušit.

Vůbec jejich systém pojištění je neuvěřitelná byrokracie. Viděla jsem 15stránkový dokument jednoho zaměstnance, který měl na peruánské poměry slušnou práci a v dokumentu měl vypsané kliniky po celém Peru a procento, které mu pojistka uhradí (většinou 80-90 %). Tato klinika mezi nimi nebyla.

Pokud lidé nemají žádné pojištění, platí je za ně stát a ošetří je ve státních nemocnicích Minsa. Všichni Peruánci ale na to shodně říkají, že vám dají péči, až když umíráte. Je zde navíc hodně lidí čekajících na ošetření, běžně slýchám, že zde čekají na promrzlých chodbách celou noc a ještě není jisté, že se na ně dostane lůžko.

Hodně si stěžují i na nezájem sester. Pacienti se bez doprovodu rodinného příslušníka, který supluje práci sester, neobejdou. Pokud potřebují transfuzi, shání se krev opět po příbuzných a známých se stejnou krevní skupinou.

Ani nejrozšířenější systém státních nemocnic EsSalud není žádná výhra. Sem spadá většina pracujících s běžným pojištěním. V mém okolí jsem zažila několik případů, kdy byla potřeba akutní operace. Zprocesovat pojistku mezi nemocnicí a pojišťovnou je záležitost i na několik měsíců, proto se příbuzní složili na rychlou operaci na soukromé klinice.

Co dělat, když se vám v Peru něco stane?

Určitě vyhledejte soukromou kliniku (má v názvu clinica), na googlu vám pomůže i hodnocení. Pokud byste byli sami a v bezvědomí, nemusíte mít obavy. Pokud bude v dosahu soukromá klinika, převezou vás na ni. Na klinikách umí anglicky, mají postupy i zodpovědnou osobu na komunikaci se zahraničními pojišťovnami. Vědí, jak v těchto případech postupovat, pomocí vašeho telefonu, dokladů, apod. se budou snažit kontaktovat vaše nejbližší nebo ambasádu.

Pokud se chystáte do Peru a zajímá vás zdravotnictví, doprava, finance, počasí a další důležité informace, stáhněte si bezplatně e-book Jak naplánovat cestu do Peru.

Pro přesné plánování cesty pak můžete využít Itineráře pro cestování po vlastní ose.

A jestli máte rádi kulturu Latinské Ameriky můžete se přidat do FB skupiny Milujeme Latinskou Ameriku.

Ráda představuji lidem krásy Peru i příběhy zdejších lidí. Peru je moji milovanou zemí, kde jsem nějaký čas žila, měla svatbu a kam se každoročně vracím. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.