V peruánské džungli jsem žila a pracovala jako biolog-dobrovolník v letech 2008-2010 a text níže je jednou kapitolou z e-knihy Příběhy z džungle, kterou jsem o svém pobytu napsala. Popisuji svůj prožitek kulturního šoku, který zakusí na vlastní kůži mnoho lidí žijících delší čas v kulturně odlišné krajině.
….
Zanedlouho jsem zažila svůj první, a doufám i poslední, kulturní šok. Což bylo zpětně super, protože všechny šoky, krize a temná údolí člověka hodně posílí, poučí a posunou o velký kus dále.
Cestovat jsem byla zvyklá, toto byl ale první pobyt v naprosto jiné zemi, s jiným myšlením, s jinými kulturními zvyklostmi. A téměř bez jakéhokoliv spojení s Českou republikou, kamarády a rodinou.
V džungli samozřejmě internet nebyl a jednou měsíčně ve městě jsem šla na pár hodin do internetové kavárny se superpomalým internetem. Pošta na seznamu se mi třeba načítala 10 minut – jako vážně! Sociální sítě jsem v té době neměla, facebook jsem si pořídila až během druhého pobytu v Peru v roce 2009.
Proběhly u mě všechny 3 fáze klasického kulturního šoku. Fáze kulturního šoku krásně popsala ve svém článku kamarádka Tereza, která žije pro změnu v Maroku.
„V dané zemi můžete žít mnoho let, ale pokud nemáte přímý kontakt s místními, defacto s nimi nežijete, nesdílíte s nimi jejich způsob života, tradice i běžné denní věci, vaše kulturní porozumění bude malé. Ke kulturnímu šoku nemusí ani dojít.„
V první fázi jste ze všeho nadšení – i já byla. Vnímáte usměvavé lidi a život bez stresu. V této fázi jsou často turisté a většina cestovatelů.
V druhé fázi přichází šok, krize, odmítnutí. Každému trvá jinak dlouho, podle okolností i jeho schopnosti přijmout věci tak, jak jsou.
U mě přišla druhá fáze zhruba v druhém měsíci pobytu. Najednou mi začalo vadit skoro vše kolem. Jak ráno vstávají o čtvrté hodině průvodci tím stylem, že vzbudí celý bungalov, i když vy můžete spát třeba do pěti nebo do šesti. Pouští si tu svou (pro mě v té době strašnou hudbu) – cumbii a lambádu. A to od 4. ráno až do noci. Chrchlají v koupelně. Dělají si ze všeho srandu a vy nevíte, co je pravda a co je lež. Mnozí vás považují za děsně bohatou, protože si můžete dovolit několik měsíců nevydělávat a jet do Peru. To, že předtím jsem měla 2-3 práce naráz, neberou v potaz. V tomto jsem je ale zpětně chápala, protože někteří vyrůstali opravdu v nuzných podmínkách. To, že si někdo může dovolit takovou cestu, je pro ně nepředstavitelné.
To je ale, kurňa, neopravňuje k tomu, aby vám chodili do koupelny a používali vaše mýdlo, šampon, toaleťák a bůhví, co ještě! Jo, to jako vážně, byli tam 2 průvodci, kteří byli tak šetřiví, že nepoužívali mýdlo a toaleťák, které fasovali a chodili k nám holkám do sprch. Mýdla, svíčky a toaleťák si pak vozili domů. Ze začátku mě to dost štvalo, že mi někdo takto vstupuje do osobního prostoru a používá mé věci. Později jsme si z toho s druhou dobrovolnicí Laurou (z Finska) dělaly srandu a fotily si jejich mokré stopy vedoucí z naší sprchy k nim do pokoje. Občas se tu objevovaly i drobné peněžní krádeže.
Když chcete z toho všeho na chvilku vypadnout a jdete do kuchyně se zeptat, kdy jede příští loď do města, každý vám řekne něco jiného a všichni se tomu děsně smějí, že si z vás dělají prdel. Když se dostanete konečně do města a tam narážíte všude na smrad, špínu a chudáky pouliční psy, které byste nejraději všechny zachránily. Taxikář i další se vás snaží napálit, protože jste gringa. Internet nefunguje. Vlastně skoro vůbec nic nefunguje. A k tomu moje mizerná španělština.
A když se vrátíte do džungle, tak jen slyšíte, že ta Checa (což byla moje přezdívka) je nějaká divná. Vrcholem bylo, když si mě pozvala na kobereček Paty – administrativní vedoucí lodge. Že prý beru kokain a vozím ho z města do lodge. Takže mě vyhodí.
Jakože cože? Kdo to o mě vykládá? Vždyť se všichni tváří jako nejlepší kamarádi. Už jsem neměla ani sílu se proti takové kravině bránit. Pracuji tady pro ně dobrovolně, kromě biologické práce jim dost pomáhám i jinde a mám z toho toto.
Naštěstí byla Paty dost inteligentní a pocházela z Cusca. Lidé v horách totiž nejsou tak ukecaní a o lidech z džungle vědí své. Takže brzy přišla na to, odkud vítr vane, a vše se vyjasnilo. Od Alexise jsem se později dozvěděla, že prý to byla jen sranda, co o mně říkali. Prý aby bylo nějaké vzrůšo a legrace. Paty se pak stala jednou z mých nejbližších kamarádek.
Peru se pomalu stává mým druhým domovem…
Zhruba za další měsíc až dva u mě došlo k poslední fázi – přijetí jiné kultury. Pomohl mi v tom hodně i Alan, se kterým jsem v té době začala chodit. Vysvětloval mi věci zase z jejich úhlu pohledu.
„V této fázi začnete druhou kulturu považovat za nový domov. Začnete ji hlouběji chápat. Zároveň si uvědomujete a respektujete kulturu rodné země a nalézáte ideální rovnováhu mezi oběma.“
Já se vždycky snažím brát to lepší z dané kultury.
Pomohlo mi to pochopit, že Evropa není pupek světa a vše se netočí okolo ní. A že dost lidí na světě vcelku ani nezajímá, co se tam děje. Mají své vlastní starosti a problémy. A že hranice mezi dobrým a špatným je velmi tenká a je zde mnoho odstínů šedých přechodů. Že nemohu nikoho soudit, dokud jsem nezažila to, co on, nevyrůstala v jeho podmínkách a neměla za sebou to, co on. Že na vše na světě existuje mnoho úhlů pohledu daných právě našimi životními zkušenostmi. A že nemohu nikoho přesvědčovat o své pravdě či postoji, ač si myslím sebevíce, jak je správný. Každý si k tomu musí dojít sám, každý máme vlastní cestu. Jediné, co mohu udělat, je jít dobrým příkladem, což se mi už v některých situacích, věřím, povedlo.
Ne vždy se mi daří vše výše popsané dodržovat, ale právě neustálá konfrontace s jinou kulturou a odlišným pohledem na svět mi v tom stále pomáhá.
I já jako důležité při životě v cizí zemi vnímám „otevření mysli„. To znamená, že bychom neměli soudit pouze z prvních dojmů, nedělat si (pozitivní i negativní) předsudky nebo nucený názor na vše, co kolem nás vidíme.
Je totiž v pořádku nemít názor a přijímat věci tak, jak jsou.
Chcete si přečíst více o životě v Peru a v džungli? Čím mě ještě Peruánci šokovali? A čeho se v džungli nejvíce bojím? To vše popisuji v e-knize Příběhy z džungle.
A jestli máte rádi kulturu Latinské Ameriky můžete se přidat do FB skupiny Milujeme Latinskou Ameriku.
Mám tu pro vás pár užitečných informací:
Příručku zdarma Jak naplánovat cestu do Peru s praktickými informacemi k cestám do Peru – počasí, finance, bezpečnost, zdravotnictví. atd.
Itineráře na 2 a 3 týdny pro cestování po vlastní ose – s detailními plány cest do Peru den po dni.