Jak jsem v džungli ochutnala ta nejlepší peruánská jídla

Džungle mi dala mnohé: když pominu poznání jednoho z nejkrásnějších míst na zemi (celý příběh si můžete přečíst zde), naučila jsem se zde peruánský slang – ty nejpeprnější výrazy, prožila svůj první a snad poslední kulturní šok, pochopila peruánskou mentalitu a jejich neuvěřitelnou ukecanost, naučila se připravovat skvělé koktejly a ochutnala ta nejlepší peruánská jídla.

V místě, kde jsem pracovala, jsme prováděli jako biologové přes den průzkumy či udržovali stezky v džungli. Ale večer a v noci nastával jiný život. Elektřina ze solárních panelů byla pouze v hlavní místnosti, tj. v jídelně a kuchyni a tak se zde všichni scházeli. V bungalovech a jiných místech se svítilo pouze svíčkami.

Turisté byli po celém dni unavení a rádi si dali něco na osvěžení. Tak jsem vypomáhala barmanům s přípravou koktejlů a oni mě k tomu učili ta nejpeprnější slova. Což jim činilo obzvláště potěšení, hlavně na začátku, kdy jsem španělsky uměla akorát buenos días. Mohli se přetrhnout, kdo mě bude učit dřív španělsky a při „výuce“ samozřejmě nezapomněli mezi normální slova zamíchat nějaké to sprosté slovo. Pak se váleli smíchy, když jsem ho použila v běžné řeči.

Peruánci mají vůbec dětinský humor, obzvláště ti z džungle, s nimi člověk nevydržel ani chvilku mít špatnou náladu. Jednou mě při výzkumu korun stromů poštípaly vosy tak, že jsem celá natekla, a proto mi volali doktorku z města. Od té doby mi říkali kuchaři avispa (vosa). Kdykoliv jsem přišla do kuchyně, začali mávat rukama, dělat „bzzz bzzz“ a děsně se u toho chechtali. Jak malé děti… (bylo jim ale přes padesát).

V kuchyni jsem s nimi ráda trávila volný čas. V celém areálu pracoval asi dvacítka zaměstnanců, běžní lidé, kteří neuměli anglicky a pocházeli většinou z místních komunit v okolí.

Moc ráda jsem měla dva kuchaře – seňora Aleja a Marcelina. Oběma bylo k šedesáti a vařili skvělá tradiční peruánská jídla tak výborně, že už jsem mnohdy jinde nic tak chutného nejedla. Když mi seňor Alejo (na fotce zcela vlevo) uvařil v poslední den mého pobytu mé oblíbené jídlo  – causa rellena (plněné bramborové těsto s avokádem, olivami, atd.), tacacho (z banánů na vaření) a skvělý dezert (něco jako pyré nebo puding) z para ořechů, málem jsem se dojetím rozbrečela.

Pamatuji si i první jídlo po příjezdu do džungle, bylo to vůbec první peruánské jídlo, které jsem ochutnala. Jmenuje se lomo saltado, běžně připravuje z hovězí panenky na pánvi s rajčaty, cibulí, trochu na asijský způsob (jídlo vzniklo směsí peruánské a čínské kuchyně při vlně čínské migrace do Peru). Já jsem si dala verzi se sójou (vzhledem k turistům vařili i bezmasé verze). Bylo to tak vynikající, že jsem se musela nejméně 3x ptát, zda tam vážně není opravdové maso. 😀

O peruánské kuchyni (ve stručnosti)
Na rozmanitost peruánské kuchyně mají vliv podnebná pásma v Peru. Na pobřeží tradičně využívají čerstvé ryby a mořské plody, typické jídlo je zde ceviche (syrová ryba v limetkové šťávě). V horách jsou základem jídel brambory. Z masa je tradiční morče nebo lama (alpaka). Z červené kukuřice zde dělají skvělý nealkoholický nápoj zvaný chicha morada.
V Amazonii využívají na vaření zelené banány (plantainy), maniok nebo rýži, kterou zde pěstují. Mezi typická jídla patří juane (pokrm z rýže, vajec a kuřecího masa) nebo tacacho (z plantainů). Na Amazonii je skvělé množství druhů tropického ovoce a z něj připravovaných džusů (např. karambola, camu camu, mango, atd.). Kuchyně chudších lidí obsahuje často skvělé pokrmy z vnitřností (např. mondongo). Peruánci ještě milují pollo a la brasa (grilované kuře s hranolky), které seženete skoro na každém rohu v podnicích zvaných Pollería.
Na ulici si můžete dát kromě různých sendvičů nejčastěji anticuchos (grilovaná hovězí srdce), empanadas (plněné kapsy), tamales (kukuřicné těsto s masem) nebo třeba jen výbornou kukuřici se sýrem (choclo con queso).

Kromě klasických peruánských jídel ze všech krajů Peru zde občas udělali typická jídla, která už se dnes skoro nikde nevaří. Vynikající byla polévka z bambusu. Normálně vám přinesli kus silnějšího bambusu, ve kterém polévku vařili, a vylili obsah (vývar ze zeleniny a místní houby) na talíř. Bylo to vynikající! S tímto a s výše zmíněným dezertem z para ořechů už jsem se nikde jinde nesetkala.

Navíc nechápu, jak byli schopní vykouzlit tak skvělé jídlo v náročných podmínkách džungle. Kde ve vysoké vzdušné vlhkosti vše hned plesniví. A na co se nedostane plíseň, na to útočí myši či hmyz. Ve střeše z palmového listí proto trpěli hroznýše, kteří hlodavce lovili. Občas se některý doplazil střechou na dámské záchody (možná i na pánské, ale pánové nikdy nic nehlásili) a bylo z toho haló.

Naoko jsem musela hroznýše vynést a vypustit do džungle, přitom jsem ho druhou stranou vrátila zase zpátky do jídelny. Ale turisti měli aspoň zážitek. Kde jinde potkáte hada na záchodě, že? 🙂

Výborné byly také bufety, kde připravili ta nejlepší jídla. To jsem se vždy přejedla výborné omáčky z dýně s kukuřicí a sýrem, zvané locro de zapallo. Je to původní peruánské jídlo známé ještě z předincké doby.

Nevýhodou bylo, že při větším počtu jsme pořádali bufety venku a do jídla stále nalétávaly zblblé cikády přilákané světlem svíček. Museli jsme proto u jídla stát a jakmile tam přistála cikáda, obratem ji vylovit, aby to turisté nezaznamenali. 😀

Klukům jsme často pomáhaly s mytím nádobí, protože po skončení jejich směny jsme se vydávali k řece, někdy jen tak s hudbou a někdy s alkoholem 😀 (když se někdo vrátil z města a dovezl nové zásoby).

Ecolodge Explorer’s Inn funguje dodnes. Příroda v jeho okolí je pořád stejně úchvatná, bungalovy povýšily na novou úroveň. Vaří stále výborně, ale jídlo už nedosahuje kvalit vynikajících kuchařů, kteří po změně majitele objektu bohužel skončili nevím kde, stejně jako zbytek personálu.

Je mi líto, že s většinou už nejsem v kontaktu. Protože jsou většinou z té skupiny lidí, která nemá sociální sítě, mobilního připojení a peněz pomálu a rozprchli se v době změny majitele objektu do různých částí Peru.  Ale naděje umírá poslední, třeba se mi s některými podaří ještě někdy shledat.

Rekonstruovaná podoba jídelny Explorer’s Inn – elektřina ze solárních panelů už zde běží více – ale stále jen v určitých částech dne, takže si místo uchovává stále své kouzlo.

Dostali jste chuť na peruánské jídlo? Není nic snazšího než si ho uvařit z pohodlí domova. Ty nejlepší peruánské recepty jsem pro vás přepsala do podoby, ve které zvládnete jejich přípravu i v České republice – samozřejmě s dostupnými surovinami. Mrkněte se na podrobnosti.

Pokud se vám článek líbil a nechcete přijít o nové články, můžete se přihlásit k jejich odběru.

A jestli máte rádi kulturu Latinské Ameriky neváhejte se přidat do FB skupiny Milujeme Latinskou Ameriku.

Plán cesty do Peru

Chystáte se do Peru a chcete čas co nejlépe využít a poznat to nejlepší? Mrkněte se na podrobné plány cest.