Cestování po Peru s dětmi – co je třeba vědět

V článku se dozvíte praktické informace a rady pro cestování po Peru s dětmi. Tipy na konkrétní místa pak naleznete v článku 15 tipů na místa, která navštívit v Peru s dětmi.

1) Pro jak staré děti je cestování po Peru vhodné?

Teoreticky lze do Peru letět s jakkoliv starým dítětem (kdo by pochyboval, tak i zde běžně žijí děti 😊). Kamarádka (bioložka) cestuje do Peru na kongresy i do džungle s dcerou od jejích 6 měsíců.

Do Peru jsme prvně vyjeli s dcerou když jí bylo 11 měsíců. Týden jsme byli na pobřeží na severu Peru.

Prakticky to doporučuji od 3-4 let. Ze 2 důvodů:

a) mnoho zajímavých míst a inckých památek v Peru leží v nadmořských výškách nad 3 000 m n. m., což není vhodné pro děti mladší 3 let. Resp. i ony to zvládnou, ale s velmi pomalou a postupnou aklimatizací, na což v průběhu 2-3 týdenní dovolené nebývá tolik prostoru. Navíc staršímu dítěti lépe vysvětlíte, že běhat ve větších výškách opravdu není dobrý nápad.

b) děti ve věku 3-4 let jsou mnohem vnímavější a více si budou pamatovat. Vím, že každé cestování rozvíjí i malé batole, ale třeba u Machu Picchu by bylo škoda, kdyby to vaše dítko rozvinulo jen o například nové pachy.

Mumie na hřbitově Chauchilla Rozi fascinovaly a narozdíl od peruánské babičky z nich neměla špatné sny. 🙂

Níže ale naleznete praktické informace i pokud se chystáte do Peru s kojencem či batoletem.

2) Které období je nejvhodnější pro cestování s dětmi po Peru?

Pokud nejste vázáni na letní prázdniny, kdy je v Peru rovněž nejvyšší sezóna, doporučuji období leden-duben. Jezdí sem méně lidí, koupíte levnější letenky i usmlouváte levněji místní služby. Děti si užijí jihoamerického léta na pobřeží u oceánu i na poušti.

Rezervace Paracas v prosinci.

3) A co zdravotní rizika, hygiena a očkování?

a) zdravotní rizika

Zažívací problémy – ty trápí i mnoho dospělých při cestách do Jižní Ameriky. Jako prevenci bych doporučila standardní cestovatelské rady při cestování s dětmi: užívání probiotik vhodných pro děti (je dobré začít již před cestou), omývání ovoce a zeleniny balenou vodou u malých či citlivých dětí a samozřejmě pečlivé mytí rukou.

V případě zdravotních obtíží jsou místní lékárny dobře vybavené a při návštěvě doktora doporučuji vyhledat soukromé kliniky, které mají dobrou úroveň poskytovaných služeb i kvalitní lékaře.

Nadmořská výška – z té jsem měla osobně respekt nejvíce, neboť jsem výškovou nemoc zažila jak sama, tak u svých blízkých. Určitě je potřeba zvolit pomalou aklimatizaci, ideálně začít např. ve městě Arequipa (2 335 m n. m.), zůstat zde cca 2 dny (záleží i na věku dítěte) a pokračovat pomalu do Colca kaňonu. Děti musí především hodně pít (různé nápoje, polévky), být dostatečně oblečeni a vhodnější jsou spíše lehká jídla nebo sacharidy než tučná jídla (dehydratace, chlad i tučná jídla ztěžují zásobení organismu kyslíkem). Můžete jim dát i čaj nebo bonbony z koky, když se na to nebudou tvářit kysele.
😊 Dítě by také mělo být odpočaté a 100 % zdravé.

Archeologické naleziště Moray v Posvátném údolí se nachází ve výšce 3 385 m n. m. Kde už se Rozi cítila unavená, raději jsme ji nosili.

A pokud to jde, omezit rychlé pohyby (běhání, skákání, atd.), i když toto byl u Rozi největší problém, je to dost živé dítě. První den se v Cuscu i rozplakala, protože se jí udělalo špatně. Odpočívala jsem s ní proto celý den na pokoji, měla dovolený tablet, prospala se a druhý den byl naprosto bez problémů.

Vyšší nadmořské výšky v Tibetu zvládl i malý Saša, kterého rodiče vozili na kole. Zvolili pomalou aklimatizaci a pravidelně mu měřili množství kyslíku v krvi.

Naopak problémy měly jednou děti peruánského cestovatele Arthura Bullarda, když s nimi přejížděl sedlo ve výšce 4 800 m, zvracely a musel využít i kyslík. I když se domníval, že jsou již aklimatizované.

Tropické choroby – proti mnohým tropickým nemocem není očkování, takže při výletu do džungle je nejlepší kvalitní repelent, vzdušné kalhoty a triko s dlouhým rukávem. Mimo džungli (resp. na místa s menším výskytem komárů) pak zcela stačí přírodní repelenty. Mnoho štípajících potvor se vyskytuje i podél pobřeží.

Ideální oblečení do džungle.

b) hygiena a hygienické potřeby

Voda z kohoutku zde není pitná, ale zhruba od jednoho roku jsme s ní Rozárce bez problémů čistili zuby nebo omývali ovoce a zeleninu. Ač nejsem příznivcem vlhčených ubrousků, tak na zdejší cestování se hodí, mnohdy na záchodech nemají toaletní papíry a na některých opravdu místňáckých záchodech (např. benzínka při cestě) není ani voda na umytí rukou.

Jednorázové plenky jsou zde bez problémů k dostání v každé lékárně či běžném obchodě, prodávají je zde i na kusy. Co jsem zde ale nikde neviděla, jsou jednorázové přebalovací podložky.

c) očkování

Diskutabilní téma. 😊 Z hlediska pravidel v současné době při cestě do Peru není povinné žádné očkování. Doporučené očkování je na žloutenku, žlutou zimnici a břišní tyfus. Já všechna tato očkování mám a Rozi (3 roky) je postupně bude mít také, protože zde pobýváme několik měsíců v roce. Zatím má klasickou hexavakcínu, MMR, očkování proti tuberkulóze a žloutence. Místní děti mají velmi podobné očkovací schéma jako v ČR, navíc povinnou žlutou zimnici zhruba ve věku 18 měsíců. Žlutá zimnice se zde však díky vysoké proočkovanosti i hubení komárů téměř nevyskytuje.

4) Jak je Peru bezpečná země?

Jihoamerické země nejsou obecně tak bezpečné jako asijské, nicméně při dodržování základních pravidel bezpečnosti se zde dá dobře cestovat i s dětmi. V případě, že se přiblížíte do méně bezpečných míst, tak vás lidé budou hned varovat. V tomto jsou naprosto zlatí.

Pokud budete cestovat autem, určitě vyhledávejte ubytování s parkováním uvnitř a pokud možné tak na cestách i hlídaná parkoviště.

5) A jak je to s dopravou?

Ideální je půjčené auto, kdy můžete jet dle vlastního tempa a zastavit, kde děti potřebují. Autobusy jsou také dobrou variantou, pokud jsou děti zvyklé, u těch kvalitních je běžné wc i pohodlná sedadla. Autosedačky můžete běžně přiobjednat.

Na dlouhé cesty autem je třeba se řádně připravit. 🙂 Cestování půjčeným autem po Panamericaně.

autobusů doporučuji například spolehlivý Cruz del Sur, kde se nestává, že ruší jízdy. Více o dopravě, odkazy na autobusové spoje i autopůjčovny v Peru naleznete v e-booku Jak naplánovat cestu do Peru.

Další dobrou variantou je kombinace cestování autobusem či vnitrostátními lety s pronájmem auta s řidičem na lokální výlety.

Cesty s místní cestovkou jsou také možné, Peruánci mají děti rádi a běžně s nimi cestují, což se ale nedá říci o všech národnostech, takže záleží, s jakými lidmi budete cestu sdílet

6) Jak je to s jídlem pro děti?

Strava pro kojence je běžně dostupná – příkrmy (většinou jen ovocné) či kaše. Bohužel téměř vše doslazují, takže příznivci „cukrfree“ nebudou nadšeni. Příkrmy a umělé mléko (zde nazývané „formula“) jsou k dostání v lékárnách nebo supermarketech.

Ochutnávka peruánských brambor v 11 měsících.

Zato příznivci BLW alias rodiče, kteří nechají děti jíst přirozeně sami, zde budou mít na výběr mnoho druhů ovoce, zeleniny, příloh a dalších dobrot, na kterých si děti pochutnají. Servírují velké porce, takže buď se vždy najíme společně s Rozi z jednoho talíře nebo jí zbytek oběda vezmu do krabičky s sebou k večeři. 

Oblíbená jídla – brokolice a řízek. 🙂

oblíbených dětských jídel mají skvělé pizzy, špagety a řízek zde nazývaný milanesa. Dětem budou chutnat i osmažené kousky ryb zvané chicharon de pescado. Restaurace běžně disponují dětskými stoličkami (možná více než v ČR).

7) Hřiště a dětské koutky

Dětské koutky v restauracích nebývají tak časté, ale každoročně přibývají. Veřejná dětská hřiště jsou především ve větších městech a v menším počtu, V Puertu Maldonadu je třeba jedno aktuálně zavřené, ale kamarádka v Urubambě si místní hřiště moc chválí. Na mnoha místech (včetně Puerta) jsou však tzv.“juegos“ – několik skákacích a podobných atrakcí, kde platíte poplatek zhruba 5 solů za půl hodiny.

Výborné dětské hřiště u vinice Tacama.

S dětmi můžete večervyrazit ve městech na hlavní náměstí (Plaza de Armas), kde se rodiny s dětmi setkávají a děti si tu různě spolu hrají.

Běžný večer na Plaza de Armas v Puertu Maldonadu.

8) Finance až na prvním místě 🙂

Cestování po Peru není nejlevnější, pokud tedy necestujete se stanem a nevaříte si vlastní jídla. Ceny jsou podobné cenám v ČR, když počítám, že s dětmi budete chtít jíst ve slušnějších restauracích (ne na ulici) a spát v čistých hotelech. Ubytování bývá levnější.

Ubytování na pláži v Paracasu (přes Airbnb) . Restaurace i ubytování jsme hledali s trochu lepším standardem.

Počítejte s průměrnými cenami letenek kolem 20 000 Kč z Prahy (občas v akci i levnější). Pobytové náklady na kompletní Peru (pobřeží, poušť, hory džungle) na 1 dospělou osobu jsou 35-40 000 Kč na 3 týdny. Počítám to kompletně s místní dopravou, ubytování, jídlem, vstupným a různými výlety. Cesta na Machu Picchu stojí např. necelých 5 000 pro dospělého (vlak, autobus, vstupenka), děti do 7 let neplatí a od 8 let platí zhruba poloviční vstupné (studenti mají také slevu na vstup). Vstupenky a jízdenky na Machu Picchu vám můžeme zajistit a pomoci naplánovat celý den.

Obecně vstupné či jízdenky nemají (zahraniční) děti tolik levnější, například dvoudenní vstupné do Posvátného údolí (70 solů) platí děti od 8 let v plné výši (do 8 let zdarma), na vlak mají asi 20 % slevu a většinu autobusových jízdenek platí v plné ceně, pokud mají vlastní sedadlo.

Máte další otázky ohledně cestování s dětmi po Peru? Pište je do komentářů.

Pokud plánujete cestu do Peru a zajímají vás další informace, využijte průvodce Jak naplánovat cestu do Peru.

Pokud se vám článek líbil a nechcete přijít o nové články, můžete se přihlásit k jejich odběru.

Ráda představuji lidem krásy Peru i příběhy zdejších lidí. Peru je moji milovanou zemí, kde jsem nějaký čas žila, měla svatbu a kam se každoročně vracím. Můj příběh si přečtěte zde >>
Komentáře

Přidat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Vaše osobní údaje budou použity pouze pro účely zpracování tohoto komentáře.