Jak se (ne)zbláznit v peruánské nemocnici a jak zde funguje cestovní pojištění

Toto asi nechcete zažít. Být uprostřed amazonské džungle se skupinou lidí jako průvodce, s malou dcerou a najednou vám pomalu přestávají sloužit nohy. Nedokážete ani vystoupit z lodi. Přestáváte artikulovat a pomalu i jíst a ke konci i polykat. Prostě částečně ochrnete v džungli. Nejbližší dobrá nemocnice je pár set kilometrů vzdálená. Tak přesně toto se mi stalo letos v únoru v peruánské Amazonii.

Pobyt v džungli byl naštěstí plánovaný jen na 3 noci, poslední den jsme měli letenky do Cusca, kde jsou dobré soukromé kliniky. Z džungle už jsem nebyla schopná dojít k lodi po vlastních, a tak mě společně s batohy převezli na místním podomácky vyrobeném vozítku. Skupinku si převzala moje peruánská kamarádka a průvodkyně Patricia s Češkou Elou a také mi zavolala hned na letiště v Cuscu sanitku, která mě dovezla do jedné z kvalitnějších klinik Clínica Peruano Suiza.

Máte pojištění?

Na klinice se mě obratem ujali, udělali všechna vyšetření a seběhlo se kolem mě poměrně dost doktorů. Zanedlouho se objevila extrémně milá paní, která se představila jako Milagros a hned se ptala na pojištění. To si ofotila a obratem kontaktovala pojišťovnu. To jsem ještě netušila, co vše se chystá…

Onemocnění z Dr. House: Guillain-Barrého syndrom

Asi za 2-3 hodinky za mnou přišli lékaři s pro mě silně překvapivým závěrem. Jedná se o Guillainův-Barrého syndrom. Je to vzácné onemocnění, které postihuje nervovou soustavu.

Má několik variant, u mě diagnostikovali tu akutní, která postihuje i dýchací svaly (vzhledem k mému „ochrnutí“ hlasu a nemožnosti polykat). Více o syndromu si můžete přečíst v tomto článku.

Dále mi řekli, že lék na to není, ale používá se podpůrná léčba imunoglobuliny, kterou se pokusí sehnat v Limě a nechají ji zaslat do Cusca. Večer mě pak uvedou na pár dní do umělého spánku kvůli lumbální punkci (odebrání mozkomíšního moku z páteře – to jsem ale cítila i přes umělý spánek!), kvůli následné léčbě i připojení na plicní ventilátor.

Do večera se mám ještě nakontaktovat s rodinou a všemi s kým potřebuji, protože pak to nějaký čas nebude možné.

Po diagnóze přiběhla Milagros s tím, že pojišťovna nemůže provést úhradu a budu to muset zaplatit na místě, pojišťovna mi částku uhradí zpětně. Domluvily jsme se na záloze 10 000 solů ihned (asi 60 000 Kč) a další platby dle léčby. Svěřila jsem jí svoji kartu po dobu, kdy budu v umělém spánku.

JIP jako jedna velká párty

Ani přesně nevím, kdy jsem se na JIP neboli UCI (Unidad de Cuidados Intensivos) probudila, myslela jsem, že další den, ale zmizely mi 3 dny. Co mě hned překvapilo, byla hlasitá muzika od rána do noci, vtípky doktorů a sester, které byly běžné i třeba o půlnoci, kdy si třeba vymysleli uspořádat malou show.

S halucinacemi po umělém spánku, kdy jsem na pokoji viděla poskakovat různé ptactvo, na stropě se mi promítaly filmy nebo jsem slyšela prapodivné rozhovory v češtině, to byla zajímavá směska, kterou už bych ale nechtěla zažít.

Zdravotně mi totiž stále nebylo dobře, měla jsem horečky. Napojení na plicní ventilátor se třemi hadičkami, ze kterých jsem stále vykašlávala hleny, bylo pěkně hnusné. Nemohla jsem kvůli tomu mluvit a skoro se pohnout. Komunikovala jsem spíše posuňky, protože moje pokusy něco napsat nebyly moc čitelné.

Dostala mě sestra, které jsem se snažila naznačit, že v 10 večer by mohla vypnout to hlasité rádio. Nejdřív si myslela z mých posuňků, že chci tancovat. Na plicním ventilátoru a s horečkou?!!! Pak vydedukovala, že chci přidat hlasitost. Myslela jsem, že mě klepne. Po pár minutách jí došlo, že asi chci vypnout rádio, i když to moc nechápala.

Později, když jsem měla vlastní pokoj, chodili se mě neustále ptát, zda si umím pustit televizi, že mám pokoj divně tichý a musí mi být určitě smutno.

Kulturní rozdíly se projevily také, když mi stoupla horečka na 39 °C. Měla jsem zimnici a v tom momentě ze mě strhli deky a otevřeli okno s chladným horským vzduchem, prý tu takto horečku sráží. V posuňkách se těžko vysvětluje, že bych v ČR srazila horečku paralenem a vypocením. Tak mi celé tělo začali polévat lékárenským alkoholem.

Susana, estoy loco por tu amor

Na druhou stranu péče doktorů i sester byla úžasná. Jejich milý, pečující a přátelský přístup byl skvělý a myslím, že na hony vzdálený přístupu v některých českých nemocnicích. Můj ošetřující doktor Morales mi neřekl jinak než Zuzanita (Zuzanka). Doktoři byli samý vtípek, třeba že jsem spadla na kliniku šmoulů, protože tam byli všichni mrňaví.

Každý druhý doktor mi pouštěl písničku „Susana, estoy loco por tu amor“ (Zuzano, jsem do tebe blázen). Fyzioterapeut (který mimochodem přišel tak na každou třetí domluvenou terapii) se zalykal smíchy při svém vtipu při vyplňování tabulek, kdy v rámci kolonky sexo (pohlaví) se zeptal na fecha (kdy naposled).

Sestřičky mi zase každé ráno při mytí upletly cop, asi abych byla více Peruánka.

Když to shrnu, ze začátku jsem si nepřála nic jiného než se vrátit do ČR. Bylo mi zle, nebyla jsem vyspalá a neměla jsem úplně důvěru v jejich diagnózu, protože mi přišlo, že se můj stav nelepší. Když ale po pár dnech došlo ke zvratu a hlavně když mě odpojili od ventilátoru, názor jsem přehodnotila.

Byla jsem jim vděčná, že rychle určili diagnózu vzácného syndromu, sehnali léčbu a asi mi tak zachránili život. Když mi klesly horečky, začala jsem si užívat i jejich vtípky, protože to jejich šaškování fakt člověku zvedne náladu.

Celkově z kliniky bych byla nadšená až na jednu negativní zkušenost.

Vidina evropské pojistky

Když si finanční oddělení kliniky zjistilo, jak vysokou mám pojistku, obratem nasadilo ceny 3-4x vyšší než bývá běžné. Nejen, že by mi tak mohli vyčerpat nebo přešvihnout limit, ale takovouto částku už bych dohromady nedala. Nemluvě o tom, že by se tam nevešel repatriační let, se kterým se ozvala asistenční služba.

Já bych toho na plicním ventilátoru s posuňky moc neuhádala, ale z Evropy přiletěl Alan (otec mé dcery, Peruánec), za což mu děkuji. Protože na JIP ležel před nějakým časem také jeho strejda s prostřelenou hlavou, měl všechny podklady k běžným cenám a podařilo se mu cenu opět snížit. Jak jsem se později dozvěděla, je to velmi častá praxe nemocnic v některých státech po celém světě (v Egyptě to prý někdy nasadí až 10x, v Turecku dokonce 25x).

Pro zajímavost – celková částka byla nakonec 118 000 solů (720 000 Kč). Z toho 1/3 byla léčba imunoglobuliny.

Zlepšení

Můj stav se začal rychle zlepšovat, překvapilo to i doktory. Myslím, že za to vděčím propojení klasické medicíny i dalšího způsobu léčení. Čili profesionálního přístupu lékařů a jejich léčbě a kvantovému léčení od mých drahých kamarádek Adély Sen, Petry Guhlové Adams a skupině Quantum Healers (pod vedením Joe Dispenzy) i mayskému rituálu z Guatemaly od Ireny DeLave, dále Blance Haluzové i mé milované džungli, se kterou jsem prý navždy propojená. Tímto jim ještě jednou děkuji. Cítila jsem nejenom velký příliv energie, ale podařilo se mi z velké části pustit i některé věci. Děkuji také mojí rodině, blízkým kamarádkám i mnoha lidem na sociálních sítích, kteří mi posílali milé zprávy.

Nemalou míru v tom sehrálo i moje nastavení mysli, kdy jsem po pár dnech na JIP, kdy mi fakt nebylo dobře, bylo jasné, že takto se z toho rychle nedostanu. Musela jsem změnit myšlení a myšlenky a tolik růžových plánů do budoucnosti jsem snad nevytvořila za celý život. Včetně nového loga pro e-shop. Ale fungovalo to.

Repatriační let

Vzhledem k rychlému zlepšení zrušili plánovaný ambulantní let a byl domluven repatriační let běžným komerčním letem se zdravotníkem z asistenční služby. Bylo už mi lépe, ale nakonec jsem byla ráda za pohodlnou sedačku (lůžko v business třídě a asistenci během letu, protože jsem byla dost oslabená a unavená.

Bylo to nakonec fajn, mile mě překvapil naprosto profesionální přístup asistenční služby Global Assistance a milý přístup jejich vedoucího Pavla Vyskočila, který si pro mě osobně přijel. O repatriačních letech jsem se navíc během cesty dozvěděla spoustu zajímavostí a také jste se na dost věcí ptali. Pokusím se to shrnout níže.

Příčiny jsem zjistila až po několika měsících

Ptali jste se mě na příčiny syndromu. Nejsou vždy jasné, spouštěčem bývá infekce, doktoři se mě ptali se i na očkování (to jsem v posledních pár měsících neměla). Já vnímám jako příčínu řetězec událostí, ke kterým jsem se dopátrala až o několik měsíců později. Spouštěčem syndromu byla tzv. dětská sedmá nemoc, kdy jsem pár dní před spuštěním syndromu dostala teplotu a silnou vyrážku (puchýře) na rukou a nohou. Že se jednalo o tuto nemoc jsem zjistila až o 3 měsíce později, kdy mi slezly kompletně nehty, což je jedním ze symptomů této nemoci (v době onemocnění to mě ani doktory nenapadlo, protože moje dcera byla zcela zdravá a všichni to považovali za vyrážku).

Dále se nakumulovalo pracovní vyčerpání i emocionální zatížení z předchozích let, které oslabilo tělo. A jak jsem se později dozvěděla, vliv mělo i poškození nervového systému v hlubší minulosti. Po několika měsících jsem se shodou náhod (pokud náhody existují ;-)) dopátrala, že v socialistické porodnici mě po narození sestřičky tlumily léky (abych moc nebrečela) a mohla pít sunar každé 3 hodiny, podle plánu. Mojí mamce sdělily, že kojení je zbytečné, že tvrdě spím. Tyto léky zapříčinily poškození nervového systému v rané fázi jeho vývoje.

A jak to celé dopadlo?

První měsíc po příjezdu mě stále pronásledovala únava. Po jakékoliv činnosti jsem si musela jít lehnout. V hlavě jsem ale odpočátku měla, že to bude dobré. Cíleně jsem prodlužovala procházky, přidávala jízdu na kole a další aktivity. Po necelých 2 měsících od počátku hospitalizace jsem šla v ČR na EMG závěrečné vyšetření k neurologovi, který dost nechápal. Pomocí elektromyografie zkoumal elektrickou aktivitu svalů a nervů (prostě do mě pouštěl elektřinu :-D) a divil se, že mám vše naprosto v pořádku. A přitom se prý podle tabulek z toho mám dostávat 6-12 měsíců. A tak mi dal tak 3x víc šoků, aby se ujistil, že je vše v pořádku a propustil mě se slovy, že je to zázrak. 😀

Zdravotnictví v Peru

Pokud se chystáte do Peru a zajímá vás zdravotnictví, doprava, finance, počasí a další důležité informace, stáhněte si bezplatně e-book Jak naplánovat cestu do Peru.

Pro přesné plánování cesty pak můžete využít Itineráře pro cestování po vlastní ose.

A jestli máte rádi kulturu Latinské Ameriky můžete se přidat do FB skupiny Milujeme Latinskou Ameriku.