Odmalička jsem milovala přírodu, proto jsem také vystudovala ochranu životního prostředí a biologii. Na konci „vejšky" odjela moje spolužačka na několik měsíců jako biolog-dobrovolník do peruánské rezervace Tambopata v tropické Amazonii a já hltala její fotky a vyprávění a věděla, že tam musím vyrazit. Ani to, že skončila na Bulovce s leishmaniózou (tropická choroba projevující se vředy a horečkami), mě neodradilo a pár měsíců po skončení školy jsem se ocitla ve zdejší džungli.

Celý můj příběh ze života v džungli jsem sepsala do e-knihy Příběhy z džungle. Popisuji zde nejen přírodovědnou práci, ale i příběhy místních lidí. 

Peru jsem si hned oblíbila pro nádhernou přírodu i veselé, pohostinné lidi. Ale čekal mne také kulturní šok. Jiné prostředí, zvyky, hudba a především chování lidí, kteří se prostě chovají odlišně, než jsem byla doposud zvyklá. Občas kecají až přímo lžou (třeba napovídali manažerovi střediska, že tam vozím drogy - "děsná sranda"), nasáčkují se vám do pokoje, používají vaše věci, jako by se nechumelilo.

Pochopit jejich mentalitu mi pomohl můj budoucí partner Alan, který zde pracoval jako turistický průvodce. Zaujala mě jeho znalost prostředí, rostlin a živočichů, které znal díky tomu, že vyrůstal od malička na nedaleké farmě. Na jedné party v džungli jsem se s ním dala celkem rychle dohromady. 🙂 

A byla to výborná životní lekce pro mladou Evropanku. Naučila jsem se dívat na svět očima jiné kultury, chápat, že každý má věci nastavené jinak. Snažím se nedělat si hned na věc názor, nesoudit. Přineslo mi to i více pokory a tolerance. Ale od té doby miluji přibližovat ostatním lidem život očima místních. Baví mě kulturní rozdíly a různé pohledy na svět.

V džungli proběhla v roce 2016 svatba a poté se narodila holčička Rosario (česky Rozárka).  S tím začala sílit moje touha po svobodě a větší nezávisloti. 

Rozhodla jsem se zkombinovat všechny mé vášně a radosti - přírodu a biologii, Peru a cestování, zprostředkovávat lidem zážitky z Peru a pomoci jim splnit si cestovatelský sen.  

Založit cestovní agenturu byl tak logický krok, protože sama jsem měla s organizací cest po Peru i provázením zkušenosti.

(Vztah s Alanem nakonec nedopadl, ale jsem mu vděčná, že díky němu i jeho rodině jsem do hloubky poznala peruánskou kulturu).

Mrzí mě, že někteří lidé po návštěvě Peru dojem, že je „moc komerční" a neužijí si opravdové Peru. Je to země plná kontrastů, najdete tu bohatsví i chudobu. Ráda vás vezmu na místa (nebo je doporučím), kde jedí místní, kde nakupují, kam se chodí bavit. Seznámím vás s jejich tradicemi, rituály, tanci i běžným životem.

Během života i cestování v Peru jsem si vyzkoušela na vlastních kůži mnoho cestovatelských problémů - zrušené lety, stávky a kompletně zavřené komunikace a mnoho dalšího.

Řešila jsem mnoho náročných situací s lidmi při mých cestách - např. horečku dengue, vyvrknutý kotník uprostřed džungle nebo vážné dýchací problémy mého táty ve větší nadmořské výšce. Musela jsem ho narychlo přemístit z Cusca (3 400 m) do nížiny. Řešení se ukázalo jako správné, nebylo to totiž aklimatizací, ale skrytou chorobou, kterou mu prokázali až po návratu do ČR. 

Díky těmto zkušenostem však vím, jak nejlépe řešit komplikace, ideálně jim předcházet. Také mám vyzkoušeno mnoho místních služeb a spolupracuji jen s těmi ověřenými. Znám i spoustu míst, kam běžní turisté nejezdí.

Proto všichni účastníci poslední cesty do Peru byli překvapeni, že vše proběhlo bez problémů a komplikací. Je to vůbec v Jižní Americe možné? 🙂 

Zároveň chci podpořit místní (ne zprostředkovatele a velké společnosti) v jejich obživě - řidiče aut, místní zemědělce a prodejce, majitele rodinných hostelů, apod. 

Možná se tomu říká udržitelný turismus, ne? Já neškatulkuji, prostě dělám věci, jak je ze srdce cítím.